Oblíbené články

DOBRÁ RADA 

 

Určitě to všichni znáte, pamatujete z dětství na ty nádherné rady našich rodičů a prarodičů. A tak pod heslem: „Nikdy si dobré rady nenechávejte pro sebe, ale ihned je dávejte dál, dál,“ se ta moudra předávala z pokolení na pokolení.

V době karantény, jsem si vzpomněla na radu mé maminky, která pokaždé, když mne vyslala na nákup, při návratu řekla: „Běž si umýt ruce, peníze jsou špinavé!“

Měla jsem tetu, ostatně asi jako většina z nás, ale moje teta uměla úžasné, velké, voňavé buchty! Takové ty buchty z Káji Maříka. A když jsme k ní jeli na návštěvu, tak mne maminka vždy instruovala a dávala rady jak se mám u tety chovat a hlavně, hlavně „nevrhat se hned na buchty, ale počkat až mi to teta 3x nabídne!“ a ještě dodala: „Musíš se tam chovat slušně!“ A to pro mě, čítajíc sotva 4 rok života, byla už úplná past. Celou dobu jsem žila v domnění, že jsme slušná rodina, ale před návštěvou tety mě maminka touto radou vždy zviklala a uvedla do velkých myšlenkových rozpaků.

Před návštěvou tety jsem od božího rána nic nejedla, aby se mi buchty měly kam vejít. A tak pracně počítat prsty až vyjde řada i na třetí prst, byla někdy muka. Teta mě přivítala vždy slovy: „Bože holka, ty jsi hubená!! Jedla jsi něco?“ Moje odpověď byla jasná: „NE !“ A abych napověděla tetě, tak jsem jí před oči strkala ty svoje tři prsty, aby rychle odříkala: „Vezmi si, vezmi si, vezmi si,“ a já si konečně mohl vzít tu vysněnou buchtu. Popisovat duševní stav mých rodičů při těchto scénkách, kterým předcházely jejich dobré rady, to by bylo zase jiné povídání.

Pojďme se nyní podívat na pár rad, se kterými jsme se všichni určitě již někdy setkali. Jsem přesvědčena, že k těm neznámějším a nejvšeobecnějším radám určitě patří:

Když nejde o život, nejde o nic. Moje maminka slovíčko NIC nahrazovala trochu peprnějším slůvkem…🙂

Chválit, chválit, chválit. Toto radím všem ženám, které přicházejí k nám na terapie a hlavní téma je manželství. Že se má muž chválit, chválit a zase chválit, říkával ve svých poradnách pan Dr. Plzák a naopak pak mužům radil: Zapírat, zapírat, zapírat.

Ale ještě k té chvále, která je v našem životě velmi důležitá!
Chvála potěší, pohladí na duši.
S kritikou zacházej obezřetně.
Nezapomeň, že i kritika se dá sdělit s láskou a srdcem otevřeným.

Další rady, které se předávají z generace na generaci a je tak důležité mít je na paměti…

O všechno popros a za všechno poděkuj. Na tuto radu jsme v posledním čase tak tak nějak pozapomněli a vše, co nám život dával, co nám život dával, jsme brali jako absolutní samozřejmost.

O lásku se musí pečovat. Láska nám, ostatně tak jako nic ostatního, nikdy nespadne sama do klína. Na lásku si musíme udělat čas a je li třeba, musíme sebrat odvahu o ní bojovat.

Pro lásku máme spoustu dobrý rad, vzpomínáte si např. na:

Miluj a budeš milován, přej a bude ti přáno.
Dávej lásku i sám sobě. A na to bychom neměli nikdy zapomínat! Dávat lásku druhým, svým nejbližším, svým dětem je nezbytné, ale stejně důležité a možná i o trochu více je důležité umět dávat lásku právě sám sobě!!

 

A tímto bych se s vámi pro dnešek rozloučila. …Ale přeci jenom malý dodatek Seneca Ml. říkával: „Nemocné štěstí dává zdravé rady.“

 

Jaroslava Hudečková
Studio H

Jaroslava Hudečková

Vždycky, když chceš, aby se ti něco povedlo, neznámý faktor ti zkíží plány. 

- Murphyho zákon

Studio H

Cíl bez plánu je pouze přání.

Studio H

Úsměv stojí méně než elektřina a dává víc světla.

Studio H

Jak zvládnout domácnost s darem autismu 

 

Autismus…nabízí šanci koukat s úžasem a otevřenýma očima na svět, který bychom jinak míjeli. Dr. Colin Zimbleman, Ph.D.

 

Otázka, jak zvládnout domácnost s dítětem, které má autismus, se netýká pouze karantény a nouzového stavu, který teď je.

Každý jsme jiný, stejně tak je jiný každý s autismem. Proto, co může pomoci v komunikaci s jedním člověkem, nemusí pomoct s druhým.

Pro děti s autismem je důležité vše VIZUALIZOVAT a mít ŘÁD, kterého se mohou držet. Když vědí, co bude následovat, jsou klidnější.

Každý z nás je zakotven v čase a má rád jistotu. Máme rádi, když víme, co budeme dnes dělat a dokážeme si představit časovou osu a kdy přibližně to bude. Víme, že až uvaříme, půjdeme pověsit prádlo, hrát si s dětmi, poklidíme, půjdeme ven…děti s autismem ale takovouto časovou představu v hlavě nemají. Mnozí z vás to jistě znají. Vytvořte pro děti s autismem z papíru, ze suchého zipu nebo z čehokoliv vás napadne denní režim - proužek, na který budete moci následně připevňovat kartičky s jednotlivými činnostmi během dne. Kartičky vytvoříte tak, že na ně vizualizujete jednotlivé činnosti, které v průběhu dne děláte. Například snídani, volný čas na hraní, učení, procházku, oblékání…cokoliv potřebujete. Je dobré, když vždy ráno mají děti na vytvořeném proužku za sebou kartičky tak, jak budou činnosti během dne následovat. Vždy jim ukážete, co bude následovat. Na takové režimy je spoustu rad a nápadů, jak je vytvořit, na internetu. S novými věcmi je vždy třeba trpělivost, aby si na ně člověk zvykl.  

Nejdůležitější radou, kterou Vám můžeme poskytnout, je nesnažit se zapasovat děti s autismem do našeho světa, ale snažit se pochopit ten jejich. Že nedokáží slovně vyjádřit, co potřebují nebo co prožívají, neznamená, že se nesnaží vyjádřit to jiným způsobem. Jejich chování je způsob komunikace, kterou je někdy třeba nasměrovat.

A co s emocemi, které bývají tak intenzivní nebo naopak utlumené? Uvědomujeme si svoje emoce, víme, co v danou chvíli prožíváme. Zda je to radost, hněv, smutek… Svěřujeme se, řekneme, když nás něco štve nebo máme radost, sportujeme, vybrečíme se, pohádáme se. Emoce je možné ventilovat různými způsoby. I autisté je potřebují ventilovat. Mnohdy jsou ale ochuzeni o možnost se svěřit, o možnost se pohádat, vyjádřit své emoce prostřednictvím jazyka a mnohdy svým prožitkům nerozumí. Jak by nám bylo, kdybychom prožívali pocit, který bychom nedokázali uchopit? Byli bychom nejspíše hodně zmatení a vzteklí. Proto popisujte, co vidíte a cítíte, že vaše dítě prožívá. Pomůže mu to pocity rozeznávat a porozumět, co se s ním děje.

Všichni, kdo zvládají karanténu doma s autistickými dětmi, si zaslouží obdiv. Mnoho lidí na jednom místě, mnoho názorů, mnoho emocí. Věřte, že to zvládáte nejlépe, jak můžete. Na každého toho někdy může být moc. Důležité je, zachovat si, i v těžkých chvílích, kdy se to zdá nemožné, úsměv na tváři. Protože, ačkoliv se to zdá omílané pořád dokola, pozitivním myšlením přitahujete pozitivní události.

 

Tím, že máte pro vaše dítě naději, kterou samo nevidí, jej postrkujete mnohem výše.” Megan Koufos

 

 

 

Studio H

Znáte rozdíl mezi autismem a Aspergerovým syndromem?

 

Pojmy autismus a Aspergerův syndrom jsou slova a spojení, která často slýcháme. Ať už se s nimi setkáváme v našem bezprostředním okolí nebo je vídáme třeba na internetu. Každý z nás tuší, čeho se oba tyto termíny týkají, ale víme skutečně, jaký je mezi nimi rozdíl?

V tomto článku bychom vám rádi přiblížili, v čem se tyto dvě „diagnózy“ liší. Vzpomínáte si na Sheldona Coopra z Teorie velkého třesku? Pojďme se, ne jen jemu, v tomto článku zkusit více porozumět.

 

Co je Autismus?

Autismus je způsob bytí. Autismus je všepronikající. Prostupuje každou zkušeností, celým vnímáním, každým smyslem, každou emocí. Autismus je součástí existence. Osobnost se od autismu oddělit nedá…“ (Jim Sinclair)

Tato věta vystihuje mnohé. U autismu jsou nevratně poškozené, pojďme říkat spíše změněné, některé funkce mozku. Zkrátka fungují jinak, než mozek ostatních lidí. Dítě s autismem tak dobře nerozumí dění kolem sebe a uvnitř sebe…co právě vidí, slyší a co prožívá. Tato změněná funkce mozku následně vede také ke změnám v duševním vývoji. Pro lidi, kteří díky daru autismu vnímají svět mnohdy detailněji a jinak, bývá problémem komunikace, představivost a fungování v sociálních vztazích.

Co vše je tedy u dětí s autismem jinak?

  • Komunikace – U dětí s autismem bývá často opožděný vývoj řeči. To znamená, že dítě nakonec mluví trochu nebo vůbec. Často také nemají zájem o komunikaci, protože jí nerozumí. Nepoužívají oční kontakt, protože pravděpodobně nerozumí jeho použití. Pokud mluví, často si povídají pro sebe, užívají vulgární výrazy nebo opakují, co už někdo řekl, tzv. echolálie.
  • Představivost – Problémem nebývá pouze malá fantazie při hraní, kdy nejsou schopny hrát hry na „jako“. Mívají omezené množství zájmů, které bývají úzce vymezené. Hlavním znakem narušené představivosti je vnímaní prostředí života jako neměnného. Děti s autismem společně s vámi také pravděpodobně nebudou koukat na věc, na kterou ukazujete, protože pro ně bude nemožné ji svým zrakem zaměřit. Velkým problémem pro děti s autismem je neschopnost napodobovat. Dětem nedělá problém jenom zopakovat tleskání po druhém člověku, ale také například výraz tváře…právě to hraje velkou roli v chápání emocí a empatii.
  • Sociální vztahy – V oblasti sociálních vztahů děti často selhávají v navazování vztahů. Neadekvátní reakce na prožívání druhých lidí jsou způsobeny nízkou mírou empatie. Velmi těžko snášejí změny a často chtějí trávit čas sami. Velmi často tráví čas raději s dospělými a ostatní děti opomíjejí.

 

A co je jinak u dětí s Aspergerovým syndromem?

  • Komunikace – Řeč nebývá porušená, stejně tak intelekt dětí s Aspergerovým syndromem bývá v normě, někdy až nadprůměrný. Jistě jsme všichni někdy, třeba na internetu, zaznamenali, že se nějaké dítě s Aspergerovým syndromem naučilo samo číst dříve, než je obvyklé. Jejich komunikace bývá často formální a chápána velmi doslovně.
  • Představivost – V oblasti představivosti mívají děti největší problém se zobecněním. To znamená, že nejsou schopné vnímat věci abstraktně, zobecňovat je. Většina z nás pravděpodobně zná Sheldona Coopra z Teorie velkého třesku a určitě si vzpomínáme na jeho neschopnost chápat nadsázku, metafory, ironii a humor.
  • Sociální vztahy – Často požadují přesné dodržování pravidel. Díky potížím s komunikací bývají často považovány za nevychované, bývají samotářští a mají obtíže začlenit se do kolektivu. Mívají potíže s motorikou a obratností, nebývají tedy často příliš sportovně zaměřené.

 

V tomto krátkém článku jste se mohli dočíst, jakými znaky se vyznačuje autismus a Aspergerův syndrom. V povídání, které vám dáme k přečtení v příštím týdnu, se dozvíte, jak zvládnout společnou domácnost s dítětem s autismem teď během karantény, i jindy.

 

Studio H